Láká tě pomaturitní studium jazyka, ale nevíš, jestli je to pro tebe to pravé ořechové? Vyzpovídali jsme našeho seniorního lektora Adama Tatara, který na pomaturitku učí angličtinu. Prozradil nám, jak studium probíhá, jaká bývá atmosféra ve třídách, ale třeba i o kolik jazykových úrovní je za rok reálné se posunout. A také proč na tuto otázku není vůbec snadné odpovědět.
„Neexistují studenti, kteří mají z mluvení strach. Možná studenti, kteří se potřebují trochu rozkoukat. Ale jednoduchou odpovědí na tento ‚problém‘ je osobnost lektora a jeho schopnost navodit takovou atmosféru, ve které se lidé nebojí,“ říká Adam Tatar, seniorní lektor angličtiny.
Adame, můžeš nám popsat, jak vypadá typický vyučovací den na pomaturitním studiu? Kolik hodin denně studium probíhá?
Výuku máme v blocích 2×90 minut. Typicky kurz vyučují 3 lektoři – v anglickém pomaturitku se jeden věnuje obecné angličtině, druhý přípravě na jazykovou zkoušku (Cambridge), třetí skills. To znamená, že studenti mají dvě různé učebnice. Lektorský tým mezi sebou komunikuje, aby se výuka v různých dnech obsahově doplňovala. A každý z nich do hodin přináší svůj osobitý styl a vlastní doplňkové materiály (videa, články, hry). Hlavní focus je samozřejmě na mluvení. Zajímavý je určitě i výběr témat, a to jak při práci s učebnicemi, tak i co se extra materiálů týče. Já osobně se snažím studenty zaujmout a prezentovat jim témata, která jsou pro ně výzva. Dělat lekce zábavně a trochu odklonit důraz od výuky jazyka směrem k přemýšlení nad tím či oním, zkoumání celého světa, právě za použití cílového jazyka.
Jak velkou skupinu studentů obvykle učíš? A jaká bývá atmosféra ve třídě?
Maximální počet studentů zapsaných ve skupině je 18. V reálu to číslo ale bývá nižší. Občas výrazněji než jindy. Ke konci školního roku se studenti typicky začínají soustředit na přijímací zkoušky na univerzity (a navíc bývá hezké počasí), docházka tak bývá poněkud slabší. Atmosféru se snažíme mít uvolněnou a neformální (což některé studenty ze začátku poměrně překvapí). Troufám si říct, že studenti na lekce chodí upřímně rádi a baví je to. Určitě tam historicky vznikly velmi semknuté party a silná přátelství. Já jako lektor můžu říct, že jsem měl nemálo studentů, na které asi nikdy nezapomenu a ani oni na mě. Už se i stalo, že se mi některý z nich i po letech soukromě ozval, aby se podělil o studijní úspěch. To vždycky potěší.
Které jazyky je možné v rámci pomaturitka studovat?
Já jsem angličtinář. Ale vím, že (v závislosti na roku a zájmu studentů) nabízíme i němčinu a španělštinu.
V čem se pomaturitní studium liší od klasických hodin cizího jazyka na střední škole? Jakou část výuky tvoří konverzace?
Od těch našich výrazně. Od časů, co jsem navštěvoval gymnázium, už sice uběhla nějaká doba, na druhou stranu to bylo gymnázium prestižní. I tak ovšem naše hodiny angličtiny probíhaly víceméně na bázi vyplňovaček v učebnici. Moc se nemluvilo. Ale abych nebyl nespravedlivý, záleželo i na vyučujícím – za osm let se nám jich tam vystřídalo asi 6 a každý byl jiný. Někteří lepší než jiní. Dnes už se mi zdá, že se tento trend (naštěstí!) opouští a naši pomaturanti jsou zvyklí mluvit (na rozdíl od spousty našich dospělých studentů, kteří si s sebou to trauma ze školy nosívají dodnes). U nás je důraz na speaking opravdu velký. Nepoužil bych úplně slovo konverzace, protože s sebou může nést poměrně nepřesné konotace, co se absolutní volnosti týče. Spíše bych použil termín task-based learning. Studenti spolu mluví prakticky neustále, a to i u aktivit jako je čtení nebo poslech. Diskutují o nich, řeší je společně. Takže mají jasně vymezený úkol a každá aktivita má cíl. A po celou dobu lektor aktivitu monitoruje – pomáhá, doptává se, opravuje chyby… V mých lekcích se samozřejmě hodně věnujeme i skutečné konverzaci. Mnoho mých lekcí se zaměřuje na zajímavá a provokativní témata a často pracujeme s názory a myšlenkami studentů. Je to dobrý trénink – studenti se tak naučí vyjádřit i velmi komplexní myšlenky v kontextu náročných, abstraktních témat. Pochopitelně s důrazem jak na plynulost a přirozenost projevu, tak na jeho přesnost (gramatika, slovní zásoba). Velmi často pracujeme s autentickými zdroji, jako jsou podcasty nebo naučná videa.
Jak s ostatními lektory pracujete se studenty, kteří mají z mluvení strach?
Tohle je pro mě osobně taková otázka k pousmání. A ptají se na to i noví i zkušení lektoři, pro které pořádáme různá školení i tréninky. Za mě takováhle situace nenastává. Neexistují studenti, kteří mají z mluvení strach. Možná studenti, kteří se potřebují trochu rozkoukat. Ale jednoduchou odpovědí na tento „problém“ je osobnost lektora a jeho schopnost navodit takovou atmosféru, ve které se lidé nebojí. Což je ale zajímavá věc. Velmi často se v problematice výuky skloňuje metodika (a didaktika a další „fancy“ termíny). Ovšem lidská stránka věci je neméně důležitá a dobrý lektor ví všechno o tom jak učit, stejně jako umí být příjemný parťák. Někdo, s kým je vám dobře a s kým chcete trávit čas. Na jehož lekce se těšíte a nemůžete se dočkat, abyste mu mohli říct, co je nového. Ale pro extra ostýchavé studenty samozřejmě máme různé triky, kterými jim to umíme ulehčit. O ty se tady ale nechci dělit, to jsou taková tajemství dobrého šéfkuchaře. Můžu vám ale říct, že já osobně spíš občas studenty musím přerušit a aktivitu ukončit, když je čas na něco dalšího, než že bych je musel nějak přílišně hecovat, aby mluvili.
Jak velký pokrok studenti za rok typicky udělají? O kolik jazykových úrovní se mohou posunout?
To je velmi ošidná otázka. Platí to, že jazyk se musíte naučit vy. Já jako lektor vás ho naučit nemůžu. Můžu vám k tomu ale poskytnout ty nejlepší možné podmínky. Jak s tím student naloží, to už je na něm. Pokud na lekce skutečně chodíte a jste při nich aktivní, pokud děláte domácí úkoly a jazykem se alespoň do jisté míry obklopujete i ve volném čase (videa, podcasty, čtení knih), je pokrok o celý level nebo i víc naprosto reálný. Tady bych chtěl jenom podotknout, že lidé mívají dost zkreslené představy o jazykových úrovních a o tom, jak rychle se dá v jazyce postupovat. Já jsem se anglicky začal učit v 6 letech a úrovně C2 (což je ta nejvyšší možná) jsem oficiálně (tzn. složením cambridgeské zkoušky) dosáhl ve svých dvaadvaceti. Což znamená progress o 6 úrovní za 16 let. A to se nebojím říct, že jsem angličtinou žil. Občas studenti (ne v pomaturitku, to je spíš případ firemní výuky) chtějí zlepšení o celou úroveň během půl roku při dotaci 1 lekce týdně. To je nesmysl. To je jako chtít natrénovat maraton při frekvenci „jdu si zaběhat jednou týdně, a to jen když se mi zrovna chce“. Navíc ten progress není lineární. Je úplně jiný rozdíl mezi třeba A1 a A2 a mezi B2 a C1. Takže to skutečně záleží. Měl jsem studenty, kteří za skupinou na začátku roku výrazně zaostávali, ale vypracovali se a když kurz končil, byli tam bezkonkurenčně nejlepší.
Navíc bychom se měli zamyslet, co přesně znamená „postup o jednu úroveň“ – kdo a jak to objektivně změří. Samozřejmě těžko rozporovatelné jsou již zmíněné zkoušky, dobře. Ale i to jsou pořád jen zkoušky. Je to test, který lze úspěšně udělat, když člověk ví, jak na to. Nicméně nemusí to nutně znamenat vše. Přirovnal bych to k autoškole. Tam velkou část zkoušky také tvoří teoretický test, na který je možné se „našprtat“ a udělat ho na plný počet bodů. To z vás ale ještě nedělá dobrého řidiče. Dále se lidé často rádi měří různými skóre, jako třeba dělá Duolingo a další výukové aplikace. Jenomže naklikat slovíčka z nabídky ve správném pořadí nebo vybrat ze čtyř možností tu správnou je něco úplně jiného než umět jazyk aktivně používat. Já razím filozofii, že jazyky jsou od toho, aby se jimi mluvilo. Takže pokud si k vám někde v podniku přisedne americký turista a začne konverzovat, a vy v tu chvíli nejenže nezpanikaříte, ale dokážete přirozeně reagovat, a navíc přitom ještě správně a organicky používáte předpřítomný čas nebo kondicionály, pak jste za mě skutečně pokročilým mluvčím.
Dá se pomaturitní studium kombinovat s brigádou?
Dá a je to mezi studenty naprosto běžná praxe. Dopoledne pomaturitko, odpoledne práce.
Jaké jsou nejčastější cíle studentů, kteří jdou studovat pomaturitko? Práce v zahraničí? Studium na zahraniční univerzitě? Chtějí se rozmluvit? Naučit se nový jazyk?
To asi neumím říct. Rozmluvit se, ano. Lidé chtějí cestovat a nebát se jazykové bariéry. Zároveň jsou ale pragmatičtí a vědí, že jim to při hledání práce pomůže, že jazykový certifikát „vypadá dobře v životopisu“. Už jsem měl i pár studentů, kteří chtěli angličtinu učit.
Studenti mají také často zájem o mezinárodně uznávané certifikáty, které dokládají jejich jazykovou úroveň. Jak je na tuto zkoušku připravuje pomaturitní studium?
Tohohle jsem se již dotkl v jedné z předchozích otázek. Příprava na zkoušky je, alespoň v kurzech angličtiny, jednou z věcí, které děláme. Souvisí to s tím, co jsem psal ohledně progressu. Mít jazykový certifikát je určitě něco, s čím mnoho studentů do pomaturitka jde. A my jim samozřejmě umíme dát celou řadu tipů, naučit je osvědčeným strategiím, říct jim, čeho se vyvarovat. Dalo by se říct, že je pouštíme do zákulisí těch zkoušek. Což jim pak v kombinaci s dobrou jazykovou produkcí pochopitelně výrazně pomáhá. Na druhou stranu, ke zkoušce samotné jde pak každý sám za sebe a musí být schopen takzvaně doručit. Nezpanikařit a předvést se tam tak, jak jsme v lekcích trénovali. Součástí našeho anglického pomaturitka je i mock exam – zkouška nanečisto, při které si studenti můžou vyzkoušet a zažít, jak všechno probíhá. Je to zajímavá zkušenost a zároveň zjistí, jakého by dosáhli bodového výsledku.
Připravujete studenty také na praktické situace? Například na pracovní pohovory v cizím jazyce?
My připravujeme studenty právě na praktické situace a připravujeme je tak, aby v nich nejenže dobře jazykově obstáli, ale i se v nich cítili komfortní. Pokud jde o pracovní komunikaci, té se věnujeme (tedy já ve svých lekcích), pokud nás tam zavede učebnice, která tu a tam pracovní situace studentům představuje. Mám matné tušení, že je do sylabu kurzu zařazená pracovní příprava – stejně jako další projektové dny, ty ale vedou mí kolegové, takže do detailu nevím.
Co bys vzkázal někomu, kdo se stále nemůže rozhodnout, jestli se má do pomaturitního studia přihlásit?
Aby se zeptal na dojmy někoho, kdo tam chodil. Já samozřejmě nejsem nezaujatý. Ale velmi často mi studenti říkají, že se přihlásili na doporučení kamarádů, známých a sourozenců. Takže něco na tom, co říkám, bude.
Chceš se o pomaturitku dozvědět víc? Všechny potřebné informace včetně přihlášky ke studiu najdeš na webu Jipky.
