Nefeeluju to, docela mě to trigruje, tak půjdu domů chillovat. Slyšeli jste někdy podobnou větu a chvíli vám trvalo, než jste pochopili, co je tím myšleno? Slovník generace Z je díky internetu a sociálním sítím protkaný novými výrazy a velká část z nich pochází z angličtiny. Měli bychom tedy mít strach, že brzy angličtina nahradí češtinu? Pojďme se na tento fenomén společně podívat.
Co generace, to vlastní slang
Anglicismy jsou v dnešní době prakticky všudypřítomné a nevyhneme se jim, i kdybychom chtěli. Společnost se tak začíná rozdělovat na dva tábory: na ty, kteří si bez anglických výrazů, frází, nebo dokonce vět už neumí představit každodenní komunikaci v češtině, a ty, kteří jsou vůči tomuto vývoji výrazně skeptičtí a mají strach, že angličtina češtinu postupně nahradí. Jsou ale takové obavy na místě?
Na začátek je dobré si připomenout dvě věci. Angličtina už je dnes prakticky celosvětově považována za tzv. linguu francu – univerzální dorozumívací prostředek. Nemůžeme se tak divit, že tvoří významnou část slovní zásoby (nejen) mladých lidí. To, že nás angličtina natolik obklopuje, má ostatně mnoho výhod: ať už jde o možnost studovat či pracovat v zahraničí, snadnější přístup k informacím, nebo lepší orientaci ve světě technologií, kde anglická terminologie jednoznačně dominuje.
Zároveň pochopitelně nejde o první případ, kdy začal některý jazyk češtinu ovlivňovat. Starší generace, která bývá k užívání anglických výrazů v češtině často skeptická, sama aktivně používá spoustu slov pocházejících z němčiny: švindlovat, melouch, štreka… Bylo by tak trochu pokrytecké chtít po mladší generaci, aby „prostě mluvila normálně česky“, jak mnohdy zaznívá. Na druhou stranu je pravda, že kvůli sociálním sítím je tento vývoj poměrně výrazně zrychlený.
Čeština vymírá. Anebo ne?
Je tak pochopitelné, že si někteří kladou otázku, jakým směrem se situace bude ubírat a jestli jednou angličtina češtinu zcela nenahradí. Nikdo z nás neví, co bude zítra. Co ale víme, je, že tento trend ve skutečnosti ukazuje pravý opak: čeština je stále živý jazyk, který s přejatými slovy umí velmi dobře pracovat.
Spoustu anglických slov totiž běžně skloňujeme (feed, feedu, feedy…) a časujeme (chilluju, chilluješ, chilluje…) podle pravidel české gramatiky. K některým přidáváme různé předpony či přípony – vezměme si výrazy jako vyghostovat, zaflexit, olajkovat či matchnout. To svědčí o tom, že čeština dokáže tato slova úspěšně začlenit do svého systému a zacházet s nimi, jak potřebuje.
Používání anglických výrazů je pro mnoho dospívajících také prostředkem, který je spojuje se svými vrstevníky a vytváří v nich pocit sounáležitosti. Jde vlastně o jistý kód, který je zcela nebo alespoň částečně nesrozumitelný jejich rodičům.
Není kolaborace jako kolaborace
Pokud nejsme zarputilými odpůrci užívání anglicismů, asi se shodneme, že jsou situace, kdy dává použití anglického výrazu smysl. Vezměme si například anglický výraz ghosting. V češtině pro něj výraz nemáme – musíme ho obtížně popisovat několika slovy, abychom vyjádřili jeho skutečný význam. Vzhledem k tomu, že gen Z ve své komunikaci sází zejména na úspornost, je pravděpodobnější, že během hovoru s vrstevníkem řekne spíš: On mě vyghostil místo Náhle se mnou ukončil komunikaci a ani mi nevysvětlil proč. A upřímně, není se čemu divit. Angličtina totiž oplývá obrovským množstvím užitečných výrazů, které dokonale vystihují situace, jež v češtině musíme složitě popisovat.
Problematické jsou však situace, kdy lidé oba jazyky nešťastně míchají. Učebnicovým příkladem je slovo kolaborace. To v současné češtině označuje nečestnou spolupráci – Ústav pro jazyk český ve své Internetové příručce uvádí pro vysvětlení slova spojení kolaborace s nacisty. Nicméně právě na sociálních sítích se toto slovo objevuje ve smyslu (obvykle) placené spolupráce s danou značkou nebo třeba influencerem. Například: Má kolaboraci s firmou XY. Mladí totiž často sáhnou po slovu, které je v češtině nejpodobnější tomu anglickému, aniž by si uvědomovali, že se svou formou sice podobá tomu anglickému, ve skutečnosti má ale odlišný význam.
A tak se čím dál častěji stává, že mladí bez rozmyslu převezmou z angličtiny celou frázi a doslovně ji přeloží do češtiny. Velmi rozšířená je například fráze On to ztratil. Nevíte, co je tím myšleno? Doslovný překlad anglického: He lost it (tj. zešílel, zbláznil se z toho). Jedná se o chybnou konstrukci, která v češtině nedává smysl a hlavně není potřeba – máme pro ni spoustu vlastních výrazů: vybouchnul, ruply mu nervy, ztratil nervy…
Jakou roli v tom všem hraje umělá inteligence?
Velkou. Děti přicházejí do kontaktu s AI už v poměrně nízkém věku, a proto se jejím vlivem na rozvoj jazykových schopností začínají zabývat odborníci. Chatboti jsou totiž trénováni převážně na angličtině, takže jejich české výstupy mnohdy obsahují nepřirozené obraty nebo doslovné překlady z angličtiny. Některé výzkumy naznačují, že nadměrné a nezodpovědné užívání AI může oslabovat schopnost samostatně formulovat myšlenky, pracovat s textem nebo číst s porozuměním. Může tak mít u dětí negativní vliv na proces osvojování mateřského jazyka.
Od zákazů k budování pozitivního vztahu k jazyku
Fakt, že mají mladí lidé svůj vlastní slang plný anglicismů, automaticky neznamená problém. Ani to, že angličtina nahradí češtinu. Odrazovat je tak od něj nebo jim zakazovat používání sociálních sítí či umělé inteligence není řešení a bývá to spíš kontraproduktivní. Místo toho bychom se měli zaměřit na to, jak bohatou slovní zásobou dospívající člověk disponuje, zda má dostatečně rozvinutý cit pro jazyk a jestli na základě dané situace dokáže rozlišovat, kdy je od slangu skutečně třeba upustit a vyjadřovat se spisovně – například ve formálních situacích, jako je maturitní zkouška nebo pracovní pohovor. V tom jsou mladým lidem největší oporou rodiče a učitelé, kteří jim pomáhají si k mateřskému jazyku vytvářet pozitivní vztah. V každém případě jde o komplexní problematiku, kterou nevyřeší zákazy.
